Turistická chata KČST na Ondřejníku

Adolf Podroužek - Časopis turistů 1932 - 25 let od zbudování chaty

Je tomu bezmála 40 let, kdy poprvé sestoupil jsem s vrcholu Ondřejníku na pláň, na níž stojí chata KČST. Sestup dolů nebyl snadný; bylo to v zimě a já i můj přítel brodili jsme se místy až po pás sněhem. Panoráma z této pláně bylo tak úchvatné, že jsem zvolal: Zde by měla státi turistická chata; toto místo jako pro ni stvořené!

Nenadál jsem se, že po 15 letech zde bude chata skutečně státi, že budu jejím spolutvůrcem a dlouholetým opatrovníkem.

Historie této útulny má mnohé zajímavé episody, které stojí za to, aby byly připomenuty v tomto jubilejním roce.

V roce 1899 založil jsem s Ing. Halíkem v Mor. Ostravě odbor KČT., jenž se v prvních 5 letech znamenitě činil; pořádal časté vycházky, řadu zajímavých přednášek apod. Po odchodu předsedy Ing. Halíka z Ostravy činnost klubovní ochabla tak, že mnohá jeho předseda , po 2leté nečinnosti ohlásil ústředí do Prahy jeho rozpadnutí. Učinil tak, aniž by ostatní členy výboru o tom uvědomil. Chtěje zabránit zrušení našeho odboru, svolal jsem schůzi svých známých a ujali jsme se další práce v odboru sami. Zdůrazňoval jsem, že chce -li odbor čeliti úspěšně konkurenci starších a již zdomácnělých turistických klubů, musí před ostravskou veřejnost předstoupiti s něčím, co by zajímalo a upoutalo k úspěšné a vděčné klubové práci; poutem může býti jedině turistická útulna, kterou Ostrava v Beskydách sama postaví.

Můj návrh přijala valná hromada s plným porozuměním. Žádná turistická ostravská korporace neměla do té doby vlastní chaty v Beskydách.

Především bylo nutno rozřešiti otázku pro budoucnost útulny velmi důležitou, kde by měla býti postavena.

Beskydy jsou horstvem dosti rozlehlým, zabírajícím skoro celou východní část Moravy a polovici Těšínska. Moravská část patří dosud kapitule olomouckého arcibiskupství, slezská část byla tehdy lénem známého markýze Géra. V obou oblastech Beskyd byli rozhodujícími činiteli správcové panství a lesů; říkali jsme jim Hergoti Beskyd. Byli to vesměs Němci, fedrující horlivě každý podnik německého Beskidenvereinu a bránící všemu, za čím stál některý český spolek. Rovněž tehdejší okresní hejtmani v Místku i ve Frýdku, udělující koncese, podporovali výhradně jen německé kluby. Hejtman frýdecký briskně odmítl můj dotaz, že by nám vyšel vstříc, kdybychom postavili svou útulnu na některém vrchu Těšínských Beskyd. Nezbylo tudíž, než zbudovati chatu v Moravských Beskydách, patřícím olomouckému arcibiskupství.

Olomouckým arcibiskupem byl dr. Bauer, rodák těchto hor. Odbor se usnesl, že postaví svou chatu na Ondřejníku a doufal, že žádost o odprodej pozemku na této hoře bude arcibiskupem kladně vyřízena. Leč nerozhodoval on sám, nýbrž vícečlenná kapitula, většinou samí Němci, a pak hlavně správcové jejich panství. Neprospěla ani osobní intervence u arcibiskupa a ústředního ředitele v Kroměříži; oba projevili sympatie k našemu podniku, upozornili nás však, že vše odvisí od vyjádření správce Ondřejníku, lesního rady Michla. Zajel jsem k němu nejbližších dnech; odbyl mne však těmito pyšnými, osudy Beskyd dobře charakterisujícími slovy: "Dokud já rozhoduji nad Hukvaldským panstvím, nedovolím žádnému českému klubu, aby zde postavil svou chatu".

Tato odpověď Hergota Beskyd mnohého by odradila od dalších pokusů, mne však její zpupnost přímo rozlítila k dalším krokům. "Dobrá", řekl jsem si cestou z Hukvald. "nedovolíte stavěti na vašem, postavíme si ji na svém vlastním pozemku". Věděl jsem totiž, že soukromý majetek mnohého horala sahá až na vrchol kopce. Studiem map katastru místeckého zjistil jsem, že pozemek jistého horala Šiguta sahá skoro až po vrch Solarský, severní to výběžek Ondřejníku.

Jedné neděle vypravil jsem se na Ondřejník a přítelem Panitzem, pozdějším dlouholetým předsedou našeho odboru, abychom se přesvědčili, zda se toto místo hodí ke stavbě turistické chaty. Oba jsme byli překvapeni skvostnými rozhledy; bylo to ono místo, kde jsem před 15 lety po prvé stanul a přál si, aby zde stála turistická útulna, skýtající tak úchvatný pohled na naše hory.

Vyhledali jsme ihned majitele pozemku a ještě téhož dne stal se náš odbor vlastníkem 2,5 měřic pozemku, za nějž jsme mu ihned vyplatili smluvenou cenu. V kupní smlouvě vyhradili jsme odboru, že smí i po ostatních částech Šigutova pozemku choditi, jezditi a lyžovati. Když později přešel jeho majetek do jiných rukou a noví držitelé ohrazovali svůj pozemek ploty, přispěla tato podmínka k odstranění ohrad, překážejících v lyžování

Svou zášť vůči české turistice projevil správce p. Michl ještě při stavební komisi. Svému zástupci nařídil, aby proti stavbě chyty podal protest, "Z jakých důvodů?" tázal se předseda komise frýdlantský starosta p. Kerlín. "Nad útulnou máme les, který budeme brzy káceti. Poražené kmeny budeme dolů stahovati; snadno mohou útulnu poškoditi po př. rozbíti." "Co poškodíte, musíte opět Klubu řádně spraviti. Zapomínáte asi, že chata bude zbudována na vlastním pozemku spolku a že vám může každé takové poškození chaty přijít hodně draho."

Tehdy jsem seznal, jak bylo dobré, že náš klub má vlastní pozemek, na němž mu nemá nikdo cizí co poroučeti. Poznali jsme nejlépe též při dalším jednání s p. Michlem. Přesvědčiv se, že jsme ve svém jednání pevní a nezdolní, změnil svou taktiku; naše žádosti o odběr kamene a vody z panského pozemku a povolení k dopravě staviva po arcibiskupské silnici již příznivě vyřídil.

Plány na chatu dodal odboru jeho předseda, architekt Pokorný. Byly to výkresy, dle nichž chtěl dr. Kordáč postaviti turistickou chatu na Prašivé. K stavbě této chaty pro nedostatek peněz nedošlo a klub v Těšíně brzo zanikl.

Stavební komise konaná v květnu 1906 plány naší chaty schválila. Přítomný krajský fysik dr. Vlček zkoušel při tom jakost pitné vody; zjistil, že tak čisté zdravé vody není v celém okrese místeckém. Lidé v okolí útulny již tehdy říkali o ní, že kdo se jí napije, dostane pořádný hlad, což potvrdili později též mnozí návštěvníci naší chaty.

Hned po schválení stavebních plánů přikročeno bylo k provádění stavby ve vlastní režii spolku. Pan Šigut ještě s 2 domorodci lámali v blízké skále potřebný kámen, jenž jsme odváželi na stavební místo vlastními koňmi.

Dozor nad stavbou prováděl jsem tehdy sám, neboť předseda odboru byl vlastními pracemi tak zabrán, že mu pro nás již času nezbylo. Na darech sešlo se tehdy tuze málo. Byli jsme ještě spolkem mladým a nemajetným.

Počítali jsme, že nám město Mor. Ostrava udělí větší subvenci, dáme-li své chatě jméno "Ostravská chata". Zastupitelstvo města však bylo vesměs německé. Subvence nedostalo se nám, nýbrž Beskydenvereinu, který v téže době stavěl chatu na úbočí Lysé Hory a dal jí podle nás jméno "Ostrauer Hütte".

Stavební rozpočet, vypracovaný pro polohu v údolí, zněl asi na 15.00 Kč. Stavba v horách přijde však 2 až 3krát dráže, neboť doprava zboží stojí někdy více, než zboží samo, (cihly, vápno, cement aj.).

Že jsme útulnu stavěli poblíž silnice, přišla nás stavba asi na 20.000 Kč, inventář na 10.000 Kč.

Odbor tehdy peněz neměl, proto rozeslali jsme asi 40 dotazů různým spořitelnám a záložnám na Moravě i v Čechách, zdali by Klubu nepůjčili potřebný peníz na stavbu. Ochotu projevila pouze jediná záložna, ovšem s podmínkou, že se za půjčku zaváže osobně celý výbor odboru.

Ke cti výboru musím zde uvést, že všichni jeho členové ochotně dlužní úpis záložny podepsali; jejich jména měla by býti zapsána v historii ostravského odboru zlatým písmem, neboť dali tím základ k dnešnímu majetku odboru. Byli to: Ladislav Andrýs, Čeněk Bohuslav, Karel Dohnal, Jan Gřímek, Antonín Panitz, Adolf Podroužek, Josef Pokorný, Karel Votava a Ludvík Trojek.

O sv. Janě dne 24. června r. 1906 konána byla na Ondřejníku slavnost položení základního kamene k této chatě. Účastnilo se jí tehdy pěkné množství českých turistů. K jejímu lesku přispěl velice pěvecký spolek Lumír z Ostravy, četní členové frýdlantského Sokola, který svojí hudbou vítal hosty již na nádraží ve Frýdlantě. Na konec zaplál tehdy Ondřejník, snad poprvé, v záři svatojánských ohňů a po něm rozhořely se skoro všechny výšiny Beskyd v okolí, jak nebylo vídati nikdy před tím.

Chata dostala se ještě téhož roku na podzim pod střechu, otevřena a širší veřejnosti odevzdána byla však až v příštím roce o Božím těle, dne 30. května 1907. Slavnostního aktu účastnilo se tehdy na 1.000 osob, nejvíce ovšem z Ostravska, odkud vypraveny byly dva zvláštní vlaky.

Přivítání hostů dálo se za zvuků valašské hudby a střelby z hmoždířů. Ve své slavnostní řeči zdůraznil jednatel význam této první chaty KČT v Beskydách nejen pro odbor ostravský, nýbrž i pro udržení českého rázu Bezručova kraje, ohroženého stále rostoucím počtem německých útulen.

Prvním nájemcem chaty byl p. Robert Parma se svým otcem, zvaným již na Pustevnách, jež před tím měli v nájmu, "pantáta s fajků". Zkušenosti, které tam získali, dovedli na Ondřejníku dobře uplatniti, takže po jejich odchodu z naší chaty až do konce války neměli jsme lepších nájemců.

Když odešli, nastaly odboru velké potíže s pronájmem. Za nájemce se nepřihlásil již žádný odborně vzdělaný hostinský a tak museli jsme chatu najati krejčímu, bednáři, železničáři apod.

Teprve šťastné ukončení světové války způsobilo i v dalším osudu chaty na Ondřejníku velkou změnu. O útulnu počali se zajímati turisté i skutečně odborně vzdělaní hostinští.

Chatě na Ondřejníku velmi prospívalo, že již po jejím zbudování byly zde pořádány lyžařské kursy a později i závody.

Jeť terén celého kopce velmi vhodný k provádění tohoto zdravého, tehdy však málo známého zimního sportu. Zejména okolí chaty poskytovalo nejen začátečníkům, ale i dobrým vyspělým lyžařům ideální pláně a stalo se brzy školou ostravských lyžařů-nováčků. V roce 1914 uspořádány byly zde první závody českých lyžařů v Beskydách. Zúčastnili se jich mimo jiné nejlepší tehdy závodníci Krkonoš, Feistauer a Hanousek, si odsud odnesli milou vzpomínku na Ondřejník a plné tlumoky závodních cen.

Po těchto závodech vzrostl neobyčejně mezi ostravskými sportovci zájem o lyžařství a o Ondřejník.

Po dobu války byla útulna bez nájemců a bez aprovisace, ne však bez hostů. Každé neděle přišlo jich nahoru několik a když konečně válečná vřava ustala, stal se Ondřejník a jeho útulna jedním z nejvíce navštěvovaných bodů Beskyd. Prostory a zařízení chaty nestačily požadavkům poválečné turistiky a volaly po nápravě.

Museli jsme však tyto práce odložiti, neboť v r. 1924 pustil se odbor do stavby druhé své chaty "Masarykovy" na Beskydě, jež vyžádala si nákladu skoro půl miliónů korun.

Avšak dík příznivým okolnostem mohlo být konečně přikročeno k opravě a rozšíření chaty na Ondřejníku.

Přistavěn byl k chatě prostranný 20 x 10 m dlouhý sál, koupelna, ledovna, veranda, staré pokoje upraveny a vybaveny novým inventářem, elektrickým osvětlením atd. V chatě též byla zřízena samostatná telefonní stanice, jako odbočka frýdlantské pošty. Loni dostavěno bylo nad sálem 10 pokojů, takže nynější stav uspokojuje i dost náročné hosty; většina z nich si dnešní vzhled a vybavení chaty velmi chválí a proto sem často chodí.

Svou historii této chaty končím apelem na všechny, kteří si ji oblíbili, aby nezapomněli jak významným propagátorem české turistiky Beskydách byla tato chata v době předválečné; jest jí konečně doposavad.

Odbor moravskoslezský má též největší zásluhu o to, že zbudoval svou chatu na Ondřejníku, učinil tuto horu populární v celé republice. Kdo znal Ondřejník před 25 lety ?

Jako jeden z spoluzakladatelů této útulny přeji jí, aby zůstala i nadále chloubou ostravského odboru KČST a živým, zářivým památníkem všeho, co tento odbor ku zdaru české turistiky v Beskydech dosud vykonal !

Pro ilustraci toho, že ani v tehdejší době nebylo provozování turistické chaty bez problémů, svědčí článek v Časopise turistů z roku 1908:

"Ohledně ostravské útulny na Ondřejníku upozorňujeme naše výletníky na Ondřejník, na následující: Doporučujeme jim, by se brali k útulně na Ondřejníku cestou modře na bílém poli značenou, neboť dva majitelé pozemků, jimiž dosavadní cesta vedla, nechtějí používání této cesta dále dovoliti. Jest to hlavně jistý Kubala, který ač loni i dříve naší výletníci dali mu mnoho peněz za mléko utržiti, dnes turisty častuje sprosťáctvím, jdou-li po jeho cestě. Nejlepší odvetou na toto jeho chování bude, když se naši turisté držeti budou dříve zmíněné modře značené cesty, mnohem pohodlnější než loňská cesta, a na níž netřeba se jim obávati se nějakých hrubostí, neboť cesta tato jest obecní, pro každého volně přístupná. Dále varujeme naše výletníky na Ondřejník před nákupem mléka zmíněného již Kubaly a Matýska. Zjistili jsme u obou nejen v domě, ale i v mléce samém odpor vzbuzující nečistotu. Nejlépe, když se turisté nedají zlákati žádnými lavičkami a nabídkami, a vydrží až na útulnu. Lidé podobní, ač z našich turistů těží, nejsou našimi přáteli a staví se vždy nepřátelsky ke snahám turistického spolku. Radostnou věc sdělujeme našim členům a přátelům turistiky. Knížecí arcibiskupské centrální ředitelství statků dovolilo klubu laskavě používati výtečné pramenité vody z lesa při útulně a užívati s velkým nákladem zbudované nové cesty, vedoucí z Frýdlantu až k samé útulně na Ondřejníku. Voda i cesta byly podmínkou existence útulny. Klub zařídí nyní, by pro výletníky na Ondřejník čekal každé neděle a svátek u nádraží frýdlantského někdo, kdo by plaidy a jiná zavazadla turistům za nepatrný poplatek do útulny donesl. Vodovod, doposud na povrchu lesa ležící, bude uloženo země a voda zavedeny až do samé útulny. - Klub postaral se, aby pokoje ku přenocování byly co nejpohodlněji zařízeny. Též výhody toho pozorovati již nyní. Skoro všech 7 pokojů bývá každé neděle zadáno. O svátcích svatodušních byly byty na více dnů zadány a útulna přeplněna výletníky z Ostravy, Frýdku-Místku, Frýdlantu, Přerova, Frenštátu i odjinud, což jen potvrzuje, že útulna zbudována byla na nejlepším místě Ondřejníku a že požadavkům našich turistů v každém ohledu vyhovuje. Členové klubu, kteří vykáží se při placení členskou legitimací požívají 10% slevu při jídlech a 20% slevu při nocování. Pokoj na 14 dnů najatá stojí v útulně 12 Korun."

Další osudy chaty

Rozšířená chata na Ondřejníku dobře sloužila do 2. světové války, bez úhonu přežila tuto válku a turisté ji mohli využívat až do zániku KČT, respektive KČST, v letech 1948-9. poté chata sloužila jako rekreační zařízení různým subjektům.V roce 2002 do základu vyhořel penzion Solarka. O novější historii se dozvíte z následujícího článku Jana Sládka.

Dnešní stav

Původní chata na Ondřejníku stojí, ale je neprovozovatelná. V prostoru pod chatou vznikl nejprve přístřešek pro turisty, později se stánkem prodávajícím občerstvení, dnes již chráněný stěnami s restaurací Roubenka. před ním je prostranství se stoly a lavicemi. Vedle stojí zajímavý altán, který je kopií okrasné věžičky na původní chatě. To co tomuto místu zůstalo, je kus slavné historie, nádherný pohled na majestátný masiv Lysé hory a krásné vyhlídkové lyžařské stopy. To vše určitě stojí za návštěvu.