Chaty Podroužkovy
Mr. Ph. K. Puszkailer, Slezský turistický obzor, ročník I., číslo 5 (1927).
Putujeme-li Pobezkydím, setkáváme se vždy a všude, ať je to na Ondřejníku neb Radhošti, na Bezkydu neb Lysé hoře, na Bílém kříži neb Smrku, se jménem Podroužkovým. Přes známost, které se jmenovaný v tur. veřejnosti těší, a přes úctu, s kterou tisíce turistů jméno toto vyslovují, víme, že mnohým z vážených čtenářů - míníme těmito zvláště tur. Společnost mimo Bezkydy a mladší generaci - jméno a zvláště práce Podroužkova na poli české turistiky v Bezkydách jsou neznámy. Upozorniti na význam jmenovaného pro tento kraj jest úkolem tohoto článečku.
Vzpomínáme prvních začátků turistiky před 30 lety v Bezkydách: Jurkovič staví na Radhošti první chaty ve valašském stylu; Beskidenverein buduje na Slavíči Hadaščokovu útulnu; v ostatních částech Bezkyd postrádáme bohužel opěrných bodů a přístřeší.
A tu se ujímá mladý Adolf Podroužek - nynější předseda pobezkydské turistické župy - svého povolání. 20 roků uplynulo od položení základního kamene a stavby chaty na Ondřejníku. Neznámý vrch stává se střediskem turistiky vedle Radhoště a Hadaščokovy útulny. Nechceme mluviti o hodnotě této chaty - vzrůstající návštěva jest toho nejlepším důkazem.
Ustavičný pud nadšeného turisty, poznati další kraj překrásných Bezkyd, objeví zadní hory (část to Bezkyd na hranici moravsko - slezsko - slovenské). Dlouhá léta, věnovaná přesnému poznání tohoto kraje do detailu na poli značkovacím, propagačním a literárním, hodnotíme v životě Podroužkově jako nejplodnější v každém směru. A efektivní výsledek? Na basi mnoholetých zkušeností rodí se již v Podroužkovi starším nová myšlenka - zde a nikde jinde stavěti novou útulnu. A 28. října 1924 koná se za velké účasti slavnostní otevření Masarykovy útulny na Bezkydě.
Ale nepřetržitě pracující mysl pro rozmach turistiky v Bezkydách volá po nové tvořivé práci. A s celým svým mladě zachovaným temperamentem vrhá se Podroužek na Bílý kříž, kde pod jeho ochrannou rukou vzniká Daňkova restaurace, dnes v těchto končinách velmi vyhledávaná útulna.
Nebudeme na tomto místě mluviti o těch tisících nesnázích, hořkých chvílích neuznání a neporozumění, kterého se náš předseda během dlouholetého díla dožil, poněvadž jeho osoba vyšla z bojů vždy jako vítěz, kterému léta a praxe, instinkt nutnosti daly dostiučinění.
A teď klademe si otázky: věděl Podroužek starší, jakou neocenitelnou práci vykonal? Podroužek mladý jest náruživým milovníkem přírody, jehož vedla při prvních krocích nejen láska k přírodě, ale jistě i cit, vysvoboditi své Já a tím i své spoluobčany na Ostravsku z nezdravého prostředí sta a sta komínů, které nepřetržitě ve dne i v noci chrlí zkázonosný kouř do vzduchu a ohrožují tak lidský život. Podroužek mladší stává se tímto způsobem učitelem, jenž přináší svým známým vždy nové a nové poznatky ze svých Bezkyd, a současně hlasatelem přírody jako zdroje veškerého zdraví. A dnešní Podroužek? Nechceme podceňovati našeho milého předsedy, že by nevěděl o hodnotě vykonané práce. Jednoduchost osoby, čistý charakter, otevřené jednání a ztělesněná obětavost jsou doklady, že své cenné Já nikdy do popředí netlačí. Jest tedy naší povinností - té mladé generace - tak vzácnou osobu veřejně hodnotiti. Podroužek, dobrý Čech, sleduje po převratu intensivně národnostní otázku v Bezkydách, ví, že jen českou turistikou český živel zakoření v těchto horách. Stavby českých chat jsou mu basí rozvoje české turistiky v německých Bezkydách a vrácení těchto hor českému národu. Toť jeden velký čin Podroužkův. A nesouvisí s rozmachem turistiky i národohospodářská otázka? Jistě! Přílivem turistů získá jen kraj. Ty chudé Bezkydy, kde domkář v potu tváře obdělává svoji kamenitou půdu a pranepatrným výsledkem, kde domkář jako dřevorubec jen těžko uhájí svoje bytí, kde muž spěchá do pánve ostravsko - karvinské, aby získal pro svoji četnou rodinu to nejnutnější živobytí, tyto chudé Bezkydy vyvíjí se na středisko turistiky par excellence na Moravě. Rozvojem turistiky v Bezkydách přispívá Podroužek v nemalé míře ku rozluštění hospodářské otázky obyvatelstva pobezkydského, ale tím i celostátního. Značkováním cest, turistickou literární prací a vybudováním chat zachytil náš předseda sta a sta, ba tisíce a do dnešního dne jistě miliony turistů, kteří dávají přednost pobytu v naší vlasti před cizinou, takže peněžní hodnota zůstává ve vlasti a sílí tím finančně naše mezistátní bytí. A toť Podroužkův druhý a největší čin.
Potkáte-li Podroužka buď na horách neb na chodníku ve městě, nebudete hledati v té jednoduché, nepatrné osobě této energické vůle, neoblomné síly, velkolepé duše, tohoto velkého člověka, kterému jest Pobezkydí - a my víme, že si situace této neuvědomilo - největšími díky zavázáno. Nadepsal jsem článeček Podroužkovy chaty, a vskutku vším právem. Útulny tyto na Ondřejníku, Bezkydě i na Bílém kříži jsou dětmi jeho a on jejich otcem. Vybudoval je, staral a stará se o ně a může býti plně plně spokojen - jsou hodny svého otce: rostou! Práci jeho oceniti bylo již na čase. Hledím k Vám, vážený pane předsedo, v největší úctě. Jste vzorem turisty - praktika. Dílo Vaše buď mezníkem v této těžké době KČST a povzbuzením k rozmachu čsl. turistiky. Jako předseda nejmladšího odboru župy pobezkydské volám Vám vstříc: Buďte nám zdráv!
Chaty KČST v roce 1935
CHATY KČT
Postřehy ze stavby chaty na Lysé hoře.
Alois WINKLER
V roce 1895 postavil malou chatu na Lysé hoře německý spolek Beskidenverein, který ji stále přistavoval, aby ji v roce 1899 definitivně otevřel.
Postavit chatu na Lysé hoře bylo snem mnoha českých činitelů a přátel přírody. Odbor KČST v Moravské Ostravě zakoupil v roce 1926 stavební místo na Lysé hoře. Ovšem na výstavbu chaty neměl dostatek finančních prostředků. Odbor KČST v té době postavil chatu na Beskydku a v roce 1930 rekonstruoval chatu na Ondřejníku. Tato přestavba stála 300.000 korun a byla znovu otevřená 5. října 1930 za velké účasti turistů.
Za těchto okolností postoupil odbor KČT v Moravské Ostravě vybudování chaty na Lysé hoře Pobeskydské župě, která byla ustavena ve dvacátých letech.
V říjnu 1933 byl slavnostně položen základní kámen k chatě za přítomnosti asi tří tisíc účastníků z celé Moravy, Slezska i Čech a mnoha státních orgánů. Byla to první turistická horská chata v Československu, na jejíž výstavbu přispívali společným úsilím a finančními příspěvky odbory KČST v Pobeskydské župě. Odbory KČST této župy se zavázaly, že budou přispívat po dobu pěti let na stavbu chaty deseti korunami za člena. Úvěr na stavbu chaty poskytla Městská spořitelna ve Slezské Ostravě, Pobeskydská župa KČST splatila úvěr do deseti let.
Samostatného otevření chaty na Lysé hoře v roce 1934 se zúčastnilo tisíce turistů a pozvaných hostů. Turisté vystoupili na vrchol nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd po osmi značených chodnících k české chatě. Náklady na stavbu chaty činily skoro milion korun. Byla to svého času nejlépe vybavená turistická chata v Československu.
Velká škoda, že tato nejkrásnější horská chata v Beskydech v roce 1978 vyhořela do základu a Lysá hora byla desítky let bez chaty.
Další chaty v Beskydech.
I v jiných odborech KČST byla rušná činnost. V roce 1923 byla postavena chata na Velkém Polomu péčí odboru KČST v Orlové, který ještě v roce 1929 přistavil k této chatě velkou depandanci. V témže roce, jak je již dříve uvedeno, byla vybudována odborem KČST v Moravské Ostravě chata na Beskydku. Žel v roce 1952 vyhořela.
V roce 1932 koupil odbor KČST v Ostravě Přívoze chatu na Martiňáku od pana R. Kubáně, který ji koupil v roce 1911 od Pohorské jednoty Radhošť.
Odbor KČST v Karviné vybudoval v roce 1932 chatu na Gírové v Těšínských Beskydách.
Odbor KČST v Třinci zakoupil v roce 1935 od nájemce německé chaty na Javorovém tuto chatu. V témže roce přistavěl k dřívější budově na Ostrém další objekt. V roce 1930 bylo v Beskydech 16 turistických chat, z toho bylo 8 chat českých, 7 německých a 1 polská.
Chaty v Jeseníkách
Budování chat v Jeseníkách českými turisty nebyla nijak jednoduchá, poněvadž celé horstvo obhospodařoval německý spolek Sudetengebirksverein.
Po první světové válce se ústředí KČST v Praze podílelo na obnově nebo koupi některých útulků a chat. I když v roce 1927 odbor KČST v Šumperku pronajal půlku cestářského domku a v něm jeden pokojík (2 lůžka) a noclehárnu pro 10 osob.
V roce 1928 koupila Jesenická župa KČST objekt ve Starém Městě pod Sněžníkem, který po adaptaci měl 15 pokojů a 2 noclehárny. V roce 1933 byla pronajatá Alfrédova chata pod Jelení studánkou.
V roce 1933 postavil odbor KČST v Zábřehu chatku s rozhlednou na Sázku. V roce 1935 vybudovalo ústředí KČST velkou chatu na Červenohorském sedle. Odbory KČST v Jesenické župě přispěly na tuto stavbu finanční částkou 150.000 korun.