Adolf Podroužek se narodil 1. 11. 1871 v Napajedlích, kde měl jeho otec zámečnictví. Vystudoval elektrotechnickou školu a přišel za zaměstnáním do arcibiskupských železáren ve Frýdlantě nad Ostravicí v r. 1895. Za dva roky přešel do Ostravy k důlní společnosti Severní dráha Ferdinandova, kde pracoval až do svého penzionování v r. 1933. Na Slezské Ostravě bydlel s rodinou na ulici Závadské (Na Závadě) a Hradní.

Jako činovník turistický se zapojil již při studiích v Brně do prozkoumávání přitažlivé oblasti Moravského krasu s výzkumem propastí, včetně tehdy ojedinělého fotografování a vybudování jedné z prvních turistických chat na Moravě (1895) u propasti Macocha. Sám zaznamenává epizodu z Vilémovic - zakoupení prvních lyží v roce 1894, nářadí, které jej provázelo celý život.

Po příchodu do Ostravy se věnoval organizování činností v oblastech kulturní, knihovnické, přednáškové, výstavní, okrašlovací, fotografické, technické, nejvíce však turistické a lyžařské.

V roce 1897 byl jednatelem PJR v Ostravě. Po IV. sjezdu KČT v Ostravě, zakladatelem prvního odboru KČT v Moravské Ostravě v roce 1899, jehož byl po 30 let jednatelem.

V roce 1903 vydal se svým krajanem K. Fadrusem českého "Průvodce po Mor. Ostravě a okolí" a tehdy nejlepší lyžařskou učebnici "Jízda na lyžích". Byl také prvním propagátorem tohoto sportu v Beskydech, který sám provozoval do vysokého stáří.

V roce 1907 spolu s Antonínem Panicem a dalšími turisty se zasloužil o výstavbu první chaty KČT (v Beskydech zvané útulna) na Ondřejníku nad Frýdlantem. V roce 2007 jsme oslavili 100 let její služby turistice. V roce 1914 uspořádal první, české veřejné lyžařské závody v Beskydech, právě na Ondřejníku.

Byl členem bruslařského a veslařského spolku "Lucina" v Polské Ostravě a v roce 1910 založil "SK Lučina", zejména pro ostravské občany, kde byl předsedou až do roku 1921 a poté jmenován čestným členem.

Po roce 1918 se zasloužil o navázání přátelských styků se slovenskými kraji, jejichž výsledkem bylo zřízení první stanice KČST na Slovensku v Kelčově a později (1924) výstavby a provozu další turistické chaty - Masarykovy na Beskydě, při moravsko-slovenské hranici, poblíže Bumbálky.

V roce 1920 po vzniku turistické"Župy pobeskydské", sdružující rozrůstající se počty odborů KČST v oblasti Ostravska a Beskyd, byl do roku 1929 jejím předsedou s vlivem v celé oblasti.

Za své zásluhy o výstavbu chaty na Onřejníku a založení frýdlantského odboru KČST 1921, byl jmenován jeho čestným členem.

Mimo to, byl předsedou českého radioklubu v Ostravě se zásluhami o zřízení ostravské vysílací stanice.

Těžce se smiřoval s okupací v roce 1939. Očekávaného osvobození se pro srdeční slabost nedožil. Zemřel 20. 1. 1945 v ostravské nemocnici na Fifejdách. Pohřben byl na původním ostravském hřbitově v Mariánských Horách, který byl zlikvidován a tak nelze jeho zásluhy ocenit kyticí na hrob.

Umístění pamětní desky na Slezskoostravském hradě v blízkosti jeho dlouholetého bydliště vyjadřuje zásluhy o kulturní, tělovýchovný a turistický rozvoj Ostravy a širokého okolí.

Adolfa Podroužka jsme si připomněli v sobotu 16. 6. při oslavě 100 let chaty na Ondřejníku. Pamětní deska byla odhalena na Slezskoostravském hradě v neděli 17. června 2007.

4.10.2012

Zhotovení pamětní desky zajišťoval KČT, oblast Moravskoslezská, sekce historie. Finanční pokrytí zajistil Úřad městského obvodu Slezská Ostrava. Poděkování patří oběma starostům. Zesnulému Miroslavu Vojkovskému a jeho nástupci Ing. Antonínu Maštalířovi, dnešnímu senátorovi. Poděkování za spolupráci přísluší rovněž Ostravským výstavám a.s., personálu hradu a všem pomocníkům.

Stal se členem odboru KČST Moravská Ostrava, který v té době měl několik tisíc členů. Následně i předsedou velké, aktivní župy Pobeskydské. Brzy se stal svojí iniciativou, schopnostmi a možnostmi, jejich předním členem. Odbor provozoval a vylepšoval chatu na Ondřejníku. V roce 1924 vystavěl a otevřel Masarykovu chatu na Beskydě, přímo na česko-slovenské hranici. Zapomenutou zásluhou je vybudování cesty ze Sepetného na Lukšinec pod Lysou horou. A přišlo dílo největší. Výstavba chaty KČST na Lysé hoře. Na jejím místě stojí nová, vnější podobou shodná, dnešní Bezručova chata KČT. Byl členem přípravné skupiny i komise pro výstavbu chaty, která přešla z odboru Mor. Ostrava na Pobeskydskou župu KČST. Dílo se povedlo. V roce 1934 byla chata dostavěna, 1935 otevřena pro veřejnost. (vyhořela 1978)

Ještě nezapomenutou a zvláštní kapitolou je jeho rozhodující podíl na vybudování Ostravské stezky ve Vysokých Tatrách, slavnostně otevřené v červnu 1936. Horolezecké zkušenosti z Alp se uplatnily. Nářky slovenských turistů o opomíjení slovenské turistiky ze strany "pražského" vedení KČST, převálcovali svojí aktivitou ostravští, kteří to mají do Tater přece blíže. Vojtěch Houdek stál aktivitě v čele. Prozkoumali, vyhledali a upravili "chodník" z Teryho chaty (2015 m n.m., z r. 1899), přes Priečné sedlo (2352 m n. m.) na Zbojnickou chatu (1960 m n.m., z r. 1907). Jinak vyjmenováno přechod z Malé do Velké Studené doliny. Do této doby byl nebezpečný přechod využíván příležitostně pytláky a lovci kamzíků. Jednalo se o možnou úpravu terénu a opatření pomůckami k bezpečnějšímu pohybu. Kdo z českých turistů tudy neprošel?

V tomto momentu chci připomenout další jména. Slováci Alojz Lutonský, předseda slovenské (Tatranské) komise KČST, místní činovníci Ján Mudrák a Ján Počuvaj. Ostraváci: Jaroslav Šejvl, Bohumil Kučera, Bohumil Pater, ale i manželka V. Houdka - Julie a mnozí další. Transparent na fotografii "Ostrava Tatrám", vše potvrzuje. Další plány na prodlužování "chodníku" vysokohorským terénem, zastavily neblahé historické události.

Všechny profesní i turistické aktivity V. Houdka měly zřetelný a silný "československý" podtext. Včetně organizování turistických "Vater vzájemnosti" na významných hraničních místech. Byl to na konci třicátých let hřích!

Sluší se připomenout, že byl pilným dopisovatelem turistických časopisů, průvodců a fotografem.

Najdeme i chyby jmenovaných pánů, potažmo celé generace? Doba byla překotná a v důsledku zlá. Republika (i turistika) se úspěšně rozvíjela, ale principy demokracie nedokázaly ukočírovat měnící se svět, tím pádem ochránit Evropu, vůbec ne ČSR. Nástup fašismu, občanská válka ve Španělsku, Mnichovská dohoda, anšlus Rakouska, Protektorát Čechy a Morava atd. V roce 1939 bylo již pozdě, pánové to nerozeznali. V zápalu práce pro "novou" republiku přehlédli. A V. Houdek byl významnou, úspěšnou osobností veřejného života na Ostravsku.

Zákonitě přišlo nejhorší. Hned v létě 1939 zatčení, věznění gestapem a koncentráky: Breslau, Oranienburg-Sachsenhausen, Mauthausen, Dachau .... Vzpomínku jeho syna Ivana na čekání, zda se otec Vojtěch vrátí, nelze vynechat. V chatě na Ostravici (dodnes rodině sloužící) se v červenci 1945 dočkal. A prvním turistickým krokem, který na svobodě učinil, bylo zhotovení a odhalení pamětní desky (26.10.1946) kamarádovi, turistovi, který válečnou anabázi nepřežil. Ing. Robertu Srkalovi (+1942 v Sachsenhausenu). Je umístěna pod vrcholem Lysé hory.

Vývoj po 2. světové válce umožňoval jen pozvolný rozvoj turistiky. Návrat k poměrům 1. čs. republiky se nekonal. Vztah k přírodě, horám, turistice však zůstal. A tak dobu socialismu prožíval jako zaměstnanec Stavoprojektu, později jako důchodce, znovu jako prostý, aktivní turista. Se svými dvěma přáteli měli skupinu 227, což byl součet let jejich věku. České i slovenské hory si je pamatují ...

Ing. Vojtěch Houdek se dožil 84 let, zemřel v roce 1974. Je pochován v rodinném hrobě v Náměšti na Hané.

Víkendový dům Vojtěcha Houdka

Šťastně se vrátil do rodného Slezska a následovala meziválečná doba rodinného (manželka Vilemína), profesního a turistického života.

V roce 1921, tedy ve 23 letech se Bohumil objevuje jako vyučující na Obchodní akademii v Opavě. Zde působil 10 let do r. 1931, kdy přechází na stejnou školu v Moravské Ostravě. Titul profesora získal ještě za působení v Opavě. V dobovém tisku je jím titulován již v r. 1928.

V letech pobytu v Opavě aktivně pracoval v českém spolku - Klubu československých turistů. Tento spoluzakládal (1921) a byl jeho jednatelem. Odbor KČST Opava byl v roce 1924 součástí Jesenické župy KČST. V župě zastával funkci pokladníka a věnoval se značení turistických tras. V pamětní knize obce Lukavec je zaznamenáno, že v neděli 11.10. 1925 byla vyznačena turistická trasa z Hradce u Opavy, přes Lukavec do Fulneku. Bylo to v době, kdy Bohumil P. mj. pečoval o značení - tudíž plným právem, i přes rodnou obec. Úsilí směřovala župa k otevření a zpřístupnění Jeseníků českým turistům v oblasti, kde převažovalo německé obyvatelstvo s jeho nepříznivými zájmy z hlediska Československé republiky.

Až v roce 1927 se podařilo odboru KČST v Opavě nabídnout turistům vůbec první českou ubytovnu v Jesenících a to na Červenohorském sedle v pronajaté části cestářského domku. Dalším krokem bylo zakoupení objektu ve Starém městě pod Sněžníkem, který byl upraven na turistickou chatu - ubytovnu. (1929)

Důležitým krokem a slávou bylo získání objektu loveckého zámečku, Alfrédovy chaty pod hlavním hřebenem Jeseníků - pod Jelení studánkou, nad obcí Karlov pro českou turistiku. Zápas německých a českých zájmů totiž ve 30. létech spíše narůstal. Chata se stala centrem české turistiky a to i zimní. Po dlouhá léta sloužila svému poslání. Po posledním požáru v březnu 2002, bohužel v provizorním provedení, slouží i dnes.

Velký, moderní ubytovací objekt KČST v Jeseníkách (vybudován s výraznou zásluhou Jesenické župy), chata na Červenohorském sedle, byl slavnostně otevřen 28.9.1935. To již ovšem Bohumil Pater působil v Ostravě a Pobeskydské župě. Práci ve výboru Jesenické župy úspěšně dokončil právě v roce 1935.

Nejzáslužnějším činem Bohumila Patera, bylo založení a pravidelné vydávání turistického časopisu, který informoval členy Klubu i veřejnost o turistice. Nejdříve na Opavsku, velmi brzy v celé oblasti Jeseníků, posléze v oblastech Jeseníků a Beskyd. Po přistoupení dalších moravských žup KČST k této vydavatelské aktivitě v rámci téměř celé Moravy!

Po mnichovských ztrátách území se těžce vyrovnával se situací. Byl rozhodující a vedoucí osobností, redaktorem časopisu a to za pobytu v Opavě i Ostravě.

Názvy tohoto turistického časopisu to potvrzují:

• Slezský turistický obzor
• Jesenický turistický obzor
• Beskydy-Jeseníky (pozn.: po celou dobu v názvu Beskydy se Z, tudíž Bezkydy)
• Krásná zem

Po příchodu do Ostravy jako člen KČST Moravská Ostrava plně pokračoval ve vydávání časopisu Beskydy-Jeseníky, později přejmenovaného na Krásnou zem.

Vydávání tohoto časopisu skončilo v letech 2. sv. války, posledními dvěma čísly v r. 1941.

Jako zkušený a obětavý turistický činovník brzy přijal nejnáročnější úkoly. Stal se předsedou odboru KČST Moravská Ostrava, pracoval i v Pobeskydské župě KČST.

Mimo jiné toto obnášelo péči o objekty tímto odborem vybudované, zejména chatu na Ondřejníku (1907) a Masarykovu chatu na Beskydě (1924). Již za jeho předsednictví byl na Beskydě 24.6.1934, vztyčen Sloup česko-slovenské jednoty. Pracoval rovněž v revizní komisi ústředí KČST v Praze.

Známé je i jeho aktivní zapojení do lyžařských aktivit KČST a Svazu lyžařů RČ, jako zakladatele lyžařských kroužků a organizátora akcí a závodů nejvyšších řádů, republikových i s mezinárodní účastí.

Od roku 1933 byl členem komise pro výstavbu chaty KČST na Lysé hoře v Beskydách. Jeho práce přispěla ke zdárnému cíli. Na konci roku 1934 byla dostavěna a v červnu1935 slavnostně otevřena chata KČST na Lysé hoře, později pojmenována Bezručova chata.

Drtivé byly události roku 1938 - 39. Rodný český Lukavec a celé Jeseníky byly pro republiku ztraceny.

Časopis turistů č.5/1940 přináší zprávu, že 28.4.1940 (za předsednictví JUDr. Pavla Páska) při volbě předsednictva KČT, byl Bohumil Pater zvolen I. místopředsedou klubu.

V turistických funkcích končil v roce 1941, válečná léta byla až příliš riskantní. Zvláště, když blízcí spolupracovníci končili v koncentračních táborech. V Beskydech se střílelo a věšelo na místě ... Turistické chaty namnoze sloužily wehrmachtu, stíhacím jagdkomandům SS a hitlerjugend.

Podle vzpomínky své dcery Dr. Vilmy Hejdové (2014 - 87 let), byl v době německé okupace třikrát zatčen. Preventivně jako známá osobnost hned v r. 1939, na udání a naposled v roce 1941 za pomoc rodinám, jejichž živitelé byli v zahraničním odboji. Z "Kouniček" v Brně unikl trestu smrti, zásluhou předstírání nemoci a lékařů. Vzpomínka patřila i srdečnému setkání při návratu a to na klubové chatě na Ondřejníku.

Nebyla doba vhodná na poděkování a ocenění jeho dlouholeté činnosti v KČST. Výjimkou bylo jmenování prvním čestným členem odboru KČST Opava, při oficiálním odchodu do Ostravy v roce 1931.

Při pohledu na 20., 30. a začátek 40. let nutno konstatovat, že Bohumil Pater byl předním činovníkem KČST na severní Moravě a ve Slezsku s dosahem i v ústředních orgánech KČST. Byl iniciátorem a organizátorem hlavních turistických událostí - zejména otevření chat KČST na beskydské Lysé hoře a jesenickém Červenohorském sedle (obě otevřeny 1935).

Nejvyšší zásluhou je 15 let vydávání turistického časopisu, který je zdrojem poznávání historie KČST a to dodnes.

Bohumil Pater se dožil vysokého věku 84 let.

Ještě v roce 1978 se podílel na vydání sborníku "90 let organizované turistiky v SM kraji", který vydal tehdejší výbor svazu turistiky Severomoravského KV ČSTV v Ostravě.

Zemřel 6.4.1982 v Ostravě-Porubě. Kytičku k hrobu nelze položit. Chtěl být a byl rozptýlen na slezskoostravském hřbitově.

Informační panel v rodné obci Lukavci a pamětní deska na Masarykově chatě na Beskydě je oprávněný záměr. Tak se sejdeme 27. a 28.9.2014 v Lukavci a na oslavě jubilea 90 let Masarykovy chaty a odhalení pamětní desky B.P. v Bílé.

Nelze se nezamýšlet, kdo a ve které době měl těžší život? A co navzdory v něm dokázal uskutečnit. Blíží se oslavy 100 let vzniku ČSR. Turista Bohumil Pater jí chtěl a k její existenci přispěl.